Já začala nejdřív pěkně řvát. A to už když jsem se narodila. Zacpali mi pusu dudlíkem. Ale to nepomohlo. Pak přišla na řadu koupelna. Krásná akustika, jenže sousedé neměli pochopení pro mé umění. Další pokus byly housle. Byla jsem nadaná ale neposedná. Naštěstí pro sousedy. A tak jsem se přesunula do školního sboru. Tam to už začalo být lepší. Zpívali jsme důchodcům. Dnes už vím proč! Kolem 14-ti let se mi začalo líbit tatínkovo hraní na kytaru. Začala jsem se jako samouk učit.
V té době má maminka začala zpívat v kapele a za pár let na to jsem si s ní, občas jednu, dvě písničky, zazpívala na veřejnosti. A tak jsem se začala otrkávat, až jsem se jednou dostala k panu Rychtaříkovi a spolu jsme založili duo Rychtaříci. Hodně mě naučil. Spolupráce trvala 5let. Po dvouleté pauze mě oslovil Slávek Rus a tak to s klukama koulím už od konce roku 2006. Ahoj, uvidíš a uslyšíš mě, když na nás přijdeš zapařit.

Již ne nejmladší, ale za to nejvyšší a, podle mě, jeden z nejkrásnějších členů kapely. Mojí velikou předností je, že nevlastním zadek ale pouze prodloužené záda. Nemůže mě do něj tudíž nikdo nakopnout, ani zbytek kapely, třeba proto, že bych špatně hrál. Z toho je zřejmé, že hraju velmi dobře, jestli mi teda rozumíte? Svojí hvězdnou kariéru jsem začal v kapele Paradoksy roku 2000 jako teprve 14-ti letý. V současné době stále hraji s kapelou Paradoksy a snad i nadále budu…Ještě se krátce zmíním o svých koníčcích. Jelikož se všechny mé koníčky (např. hudba, počítače, atd…) postupem času změnily v částečnou obživu, tak už žádné koníčky nemám – vlastně pořád makám.

Nejmladší člen kapely a jediný, který má hudební vzdělání 🙂 . Od svých 5 let, jsem hrál na klávesy a chodil do ZUŠ – tedy veškerou teorii jsem byl nucen umět. Avšak zezačátku, to bylo s praxí horší. Byl jsem hodně hyperaktivní a sedět hodinu, pomalu nehnutě, u kláves, no to byl horor. Ale vše se urovnalo a do ZUŠ jsem chodil až do svých 15 let. Okolo 16 roku, mě napadlo, že bych si pořídil kytaru a zkusil se na ní něco naučit. A hele, povedlo se, tedy, alespoň doufám. Hra na kytaru se proměnila ve vášeň, a tak ji museli klávesy ustoupit. Avšak jsem na ně úplně nezanevřel – dodnes mě občas můžete vidět na podiu na ně hrát a doma ve studiu si také neodpočinou. Ke kapele jsem se dostal přes mámu – se Slavou chodila do školy, a tak, jak se dozvěděla, že má kapelu, začali jsme chodit na jejich vystoupení. Pamatuji si, jak jsem na ně jako malý kluk koukal, a říkal si: “To musí být paráda!”. No super to je, ale lehká práce to také není 🙂 Jelikož jsem se chtěl na kytaru něco naučit, učil mě sám Standa Jedlička, tedy při naší výměně, jsem měl jistou výhodu – uměl jsem již i písně, které kapela hraje. A to nejen z pohledu kytary, ale i kláves, jelikož jsem byl taková záloha, kdyby Libor náhodou nemohl. A tak jsem v říjnu 2015 nastoupil do rozjetého vlaku a už jsem z něj nevystoupil. A tedy mám to jako Libor – koníčky (hudba, počítače) se stali moji obživou.

Služebně i věkem nejstarší člen kapely. V různých kapelách se pohybuji už od vojny ( tedy od roku 1979) . Jen namátkou několik názvů: „Orchestr Radiovka“, Standard 2“, „Krlesch“, „Apeiron“, „Petrus“ apod.
Mojí snahu o psaní hudby a textů značně zchladila soudružka sedící v schvalovací komisi Okresního kulturního střediska, což fanoušky uchránilo před poslechem „roztodivných zvuků a výplodů choré mysli“ ( citace zmíněné soudružky – bylo jí tehdy 22 let a dodnes si myslím, že musela nosit i spodní prádlo v rudé barvě, se srpy, kladivy a hvězdami, protože na naši žádost o povolení na hraní Myšíkova „ Stříhali do hola malého chlapečka“ nám doporučila abychom takové nekulturní bláboly táhli hrát do Prahy a nezamořovali tím rudé a kulturní Kladno ). Od té doby se věnuji, s větším či menším úspěchem, hraní a zpívání hudby převzaté.

Narodil jsem se 20. června 1980 své mámě a svému tátovi, teda alespoň doufám. V poměrně muzikální rodině jsem se již od malička pokoušel zdolat různé hudební nástroje. A tak v devíti letech jsem začal chodit do Lidové školy umění na akordeon ( tahací harmoniku ) a zanedlouho jsem absolvoval i své první veřejné vystoupení, na které opravdu nikdy nezapomenu ! Rádoby hudební kariéru jsem přerušil ve dvanácti letech, kdy jsem si upravil ukazováček levé ruky sekerou, taky prima zážitek ! V šestnácti letech, když byl prst už celkem v pořádku, jsem začal brnkat na kytaru a společně s dalšími nadšenci jsme chodili hrát do hospůdek a různých jiných restauračních zařízení. Po vojně jsme s jedním z nadšenců, Tondou Ramešem, založili kapelu Gaston, v dnešní podobě Bonader Gaston, se kterou hrajeme jen vlastní věci bigbeatového ražení a dokonce náš videoklip byl k shlédnutí v TV Óčko. V létě roku 2002 jsem přišel do skupiny Paradoksy, ve které straším dodnes a pokud mi zvýší honorář ,( zamítá se – poznámka kapelníka ) tak budu strašit i nadále !
Co k mé osobě ještě napsat ? Svým tělesným vzrůstem jsem tak velký, že když si stoupnu na kámen, koukám malé kachně do zadku. Jsem svobodný, skoro bezdětný heterosexuál se špatným smyslem pro vtip a spravedlnost. Pokud o mně chcete ještě něco vědět, přijďte si nás poslechnout a klidně se mne zeptejte – stejně Vám to neřeknu ! Být Američan, tak bych Vám ještě napsal „ I Love You“ ale jelikož jsem poctivej Českej balík, tak napíšu jen „ Nazdar“ !